Koniklec velkokvětý – odborně Pulsatilla grandis středoevropský endemit (neroste nikde jinde na světe) a silně ohrožený druh, který v ČR najdeme jen na jihu Moravy. Kvete brzy na jaře, ještě před tím, než stihne vyrůst tráva a vyšší byliny. Rostliny pokrývají jemné bílé chloupky, které pomáhají rostlině hospodařit s vodou.
Najdeme ho na slunných, suchých, a především vápencových stráních, mezích a okrajích polí. Kvete od půlky března do května, v některých letech se květy objevují ještě i v září.
Protože je extrémně hořký, zvířata se mu vyhýbají a on má možnost bez problémů zakvést a vysemenit se. Po vypadání semen většina nadzemní částí umírá a zatahuje se do podzemních hlíz. Na povrchu se vyskytují lístky podobné kakostům.
V minulosti se koniklec používal v léčitelství, jeho kořen údajně spolehlivě zaháněl morovou nákazu. Koniklec je však vysoce jedovatý, vytváří toxiny, zpomalující srdeční tep, požití může vést až ke kómatu.
Kamenný vrch není unikátní pouze koniklecem velkokvětým. Málo lidí už ví, že na Kameňáku se roste i další koniklec – koniklec luční český. Jeho populace je však malinká. V roce 2021 jsme zaznamenali pouze osm trsů s celkem třiceti dvěma květy. Je to úspěch, protože v roce 2015 jsme našli poslední trs na jednom místě. Naneštěstí koniklece luční rostly u cestičky, kde docházelo k sešlapu a vyměšování psů. Populaci se povedlo zachránit. V roce 2017 jsme při natírání plotu objevili nové místo, kde koniklec luční začal růst a dokonce kvést.
Na jaře 2022 jsme objevili v rezervaci celkem deset trsů, což znamená, že se jeho populace malými krůčky rozrůstá.
Koniklec luční se od velkokvětého liší tím, že má temně fialovou až černou barvu květu. Květy tvarem připomínají zvonečky (odtud i původní název zvoneček). Oproti velkokvětému luční kvete o dva až tři týdny později.
Místa, kde koniklece luční rostou zatím tajíme a chceme je prozradit v momentě, kdy bude populace dostatečně silná pro zveřejnění.
Fotogalerie:
