Pozorování ptáků (často i u nás označované anglickým termínem birdwatching) je pro stále více lidí oblíbenou aktivitou, kterou lze v nějaké formě provádět prakticky kdekoliv, leckdy se stačí jen podívat z okna. Zejména v době jarního a podzimního tahu můžeme spatřit i méně běžné až vzácné druhy, někdy i na poměrně netypických místech. Jen je potřeba dívat se ve vhodný čas a mít štěstí. Některé lokality samozřejmě přitahují ptáky více. Jsou to především místa, kde je přítomna voda. Nemusí se jednat jen o ornitologicky vyhlášené velké vodní plochy jako jsou Nové Mlýny či Lednické rybníky. Velmi zajímavé druhy můžeme často pozorovat i u malého rybníčku, kde si navíc na rozdíl od velké nádrže můžeme vystačit i s méně kvalitním dalekohledem. Pro pozorování ptáků uprostřed rozlehlé vodní plochy je často potřeba stativový dalekohled s velkým přiblížením.
Na rozdíl od vodních nádrží, polí či jiných otevřených ploch, kde máme dobrý přehled a překážkou je často velká vzdálenost pozorovaných ptáků, je ve stromových porostech obvykle problém ptáky ve větvích najít a dobře si je prohlédnout. V těchto dnech jsou pro nás výhodou ještě ne zcela olistěné stromy a výrazná hlasová aktivita ptáků, což nám pozorování usnadňuje. Zároveň je však řada druhů ptáků při budování hnízda a sezení na vejcích citlivá na vyrušování. Týká se to především dravců, kteří mohou být naší přítomností znepokojeni i na poměrně velkou vzdálenost. Pro snadnější pozorování a větší bezpečí ptáků je tedy vhodné používat kvalitní dalekohledy či fotoaparáty s velkým přiblížením, abychom ptáky rušili co nejméně. Pokud máme pocit, že jsou z nás ptáci přesto neklidní, raději se vzdálíme a k hnízdu citlivého druhu již raději znovu nechodíme. Některé druhy při péči o vejce a mláďata naopak na vetřelce naletují, případně předstírají zranění, aby odvrátili pozornost narušitele od svých potomků. To je pro nás opět znamení, abychom místo opustili. Jen je třeba dívat se v případě na zemi hnízdících druhů pod nohy, abychom nezašlápli například nenápadná vejce a mláďata čejek.
Co se týče dalekohledů, je pro pozorování bez stativu vhodný binokulár s přiblížením 8x až 10x. Číslo za x pak značí velikost objektivu, která je důležitá především za horších světelných podmínek, s větším objektivem však narůstá hmotnost přístroje. Značek a typů dalekohledů je celá řada a velmi se liší i jejich kvalita, a tím pádem i cena. Rozdíly v pozorování přes dalekohledy stejného zvětšení a průměru objektivu, ale od různých výrobců mohou být značné. Další důležitou pomůckou (pokud nám nestačí jen kochat se krásami přírody, ale chceme vědět, jaký druh ptáka pozorujeme) je určovací atlas. Nejpoužívanější je asi Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu od L. Svenssona. Není ale nejvhodnější pro úplné začátečníky, kteří se mohou ve velkém množství druhů ztratit. Častou začátečnickou chybou je totiž mylné určení běžného ptáka jako vzácnějšího podobně vyhlížejícího druhu. Z tohoto důvodu může být lepší pořídit si zprvu atlas zaměřený na druhy běžně se vyskytující v ČR a teprve po jejich zvládnutí se zaměřit i na protahující ptáky a skupiny hůře odlišitelných druhů. Velmi užitečná je také faunistická databáze České společnosti ornitologické (www.birds.cz), kde jednak zjistíme, jací ptáci se v našem okolí vyskytují, ale můžeme tam vkládat i vlastní pozorování. Pokud si nejsme určením druhu jisti, zadáme ho s otazníkem a ostatní uživatelé pak většinou poradí se správným zařazením opeřence.
Přeji Vám mnoho krásných zážitků s pozorováním ptáků a ještě jednou prosím, abychom při něm měli na paměti hlavně jejich pocit bezpečí a zbytečně je především teď v hnízdním období nerušili.
Autor: Jiří Lojda, pracovník úseku Péče o přírodu Rezekvítku a nadšený pozorovatel ptáků
Fotogalerie:
