I v této KomuNice se chci věnovat dřevinám (minulá byla o oskeruších). Tentokrát bych rád zmínil výsadby dřevin – jejich smysl, krátkou Reze-historii a budoucnost. Nebudu psát nic světoborného a budu se opakovat, protože jsem své kritické názory na výsadby publikoval nejedenkrát.
Na našem úseku Péče o přírodu (ÚPP) jsme podzimní sázení spustili už v půli října. Každoročně máme dvě sezóny – jarní a podzimní. Od té doby, kdy jsem nastoupil na Rezekvítek (listopad 2009) jedeme téměř nepřetržitě. I s tou podzimní je to krásných dvacet sedm sezón. Někdy bylo stromů a keřů k výsadbě třeba jen pět set, jindy toho bylo o nulu víc. Evidence mi říká sumu kolem devadesáti tisíc kusů dřevin různých velikostí, tvarů, chutí a barev (do toho jsem nezapočítal Vánoční jehličky, projekt Od semínka k lesu a výsevy semen dřevin).
Pro jednoho jsou to výsadby prťavé, pro druhé to může být úctyhodné, pro mě je to adekvátní. Všechny vysázené stromy a keře měly účel a z toho mám dobrý pocit a žádné výčitky. Spousta toho šla do rekultivací v lomech a do volné krajiny (Medlánky, Želešice). Sázeli jsme živé ploty nebo jsme kutali na Velkém Horneku. Za tu dobu jsme stále postupovali v tvorbě prvního biokoridoru v Brně; a hádejte, kde se asi tak konala ta první podzimní výsadba?
Možná vám pořád vrtá v hlavě to slovíčko adekvátní v odstavci výše. Co jsem tím asi chtěl říct? Znamená to „přiměřené“. Ono totiž není mistrovství světa nebo olympijský rekord vysázet milion stromů. Když si zakoupím rýhový zalesňovací stroj RZS-2 od Školního lesního podniku Křtiny, vysadím milion sazenic za tři čtyři měsíce. Jenže! Platí, zde jakési zásady. Co sázím, musí být: správě vysázeno, správně ochráněno a musí být o to pečováno. Například od roku 2009 je čím dál víc horko, spoustu stromů a keřů, které kdysi nebylo potřeba zalévat, musíme intezivně prolévat vodou, jinak uschnou.
Následná peče (někdy také „náslep“ nebo „rozvojovka“) patří mezi ty nejnudnější činností. Nejde tam vidět ten efekt, už tam nikdo nenosí koláčky a slivovičku, nejsou tam ty úsměvy dětí a je to pořád dokola. Navíc nám stále někdo volá, že je potřeba zalít to a tamto. Často se nedá ke stromům pořádně zajet autem, ale barely váží desítky kil. Následná péče – to jsou dvě třetiny úspěchu. Výsadba je oproti zálivkám, úpravám mulče a opravám ochran okrajová záležitost, marginalita, špička ledovce, plivnutí do moře, třešnička na dortu.
Adekvátní v našem případě bylo, když jsme nedávno odmítli dělat další výsadby, protože bychom následnou péči už nezvládali. Je potřeba podotknout, že se zalévá v období léta, kdy především sečeme stepní lokality. Aby byla zálivka efektivní, musí se zalévat brzy ráno. Tato doba je však nejvhodnější právě na sečení.
Výsadby dřevin nejsou o kvantitě, ale o kvalitě především. O kvalitě a účelnosti. Potřebujeme další dřeviny? Potřebujeme stromy? Popořádku. Často nabádám, aby se dřeviny sázely tam, kde je to potřeba. Je mi trošku líto, že se zatravněné louky „zalesňují“ do plna. Nestačí obnovit louku jen pár solitéry nebo hloučky?
Někdy se opravdu sází bez rozmyslu, třeba ve stepích. Očas nemohu věřit vlastním očím. Ku příkladu vloni jsme dojeli na Medlánecké kopce a u paty jednoho z nich „okrašlovatelé“ vysadili ořešáky. Prý tam cosi chybělo. Jenže neznalost v tomto případě není obhajoba. Ne nadarmo se říká, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. O to víc, že zasazené ořešáky už nikdo nezalil a odumřely. Marně jsem si tenkrát za pět dvanáct balil do auta barel s vodou, neb se mi těch stromů zželelo.
Nové dřeviny potřebujeme, o tom žádná. Diametrální rozdíly panují. Ve skutečnosti nám chybí ve městech, podél polních cest, kolem silnic, na orné půdě. Pásy dřevin mohou být zásadní při atomizaci krajiny, kde rozdělujeme dlouhé lány vejpůl. Stromy a keře zde mohou být dobrým hraničníkem i bariérou před rameny postřikovačů. Na druhou stranu, toužíme-li pořád po divočině, je možné pásy nechat tak, ať si zarostou. Sukcese znalí ví, že keře dokáží plochy zatáhnout velmi rychle a zdarma.
V zápalu zalesňování želbohu zapomínáme na to, co už máme - stávající dřeviny a keře. Výhoda už dospělých dřevin je, že jsou a že plní už své funkce. I ony někdy vyžadují péči. Často můžeme starému dubu tam nahoře v Končinách pomoct a prodloužit mu život. Ochránit se dají také lecjaká stromořadí u silnice, kde si řidiči stěžují, že padají větve. Není nic jednoduššího než provést bezpečnostní řezy. Bohužel takové řezy jsou krapet dražší, než když si sami uřízneme větev nad plůtkem. V praxi to mnohdy reálně vypadá, že na ošetření není už moc peněz, protože se fond vyčerpal na té loňské výsadbě a musí se brát z jiných peněz na mimořádný výdaj. Stejně, jako se při kácení řeší náhradní výsadby ve smyslu - za pokácený strom nový strom, mohly by se dávat kompenzace – za každý vysazený strom ošetřit jeden dospělý.
Keře jsem naťuknul už výše. Většinou se na stanoviště dostanou samy, ale při výsadbách samotných se na ně zapomíná nebo se dávají vůči stromů v minimálním poměru. Jak ve městě, tak ve volné krajině. Přitom keřů je potřeba stejně jako stromů (to ani nemluvím o polokeřích, liánách a dřevnatých bylinách jako jsou jahodníky). Ano, keře nedělají takový stín, vrší se pod nimi listí, některé jsou dokonce jedovaté a mají trny. Co už si ale neuvědomujeme, že keře ve městě jsou výborná schovka pro ptáky (i děti :) ), a ještě lepší hltač přízemního prachu. V krajině jsou keře útočištěm pro koroptve, zajíce a další polní droboť. Keře totiž větví od báze a pomyslná koruna je při zemi. Stromy si naopak postupně čistí kmen a vespod nemají nic moc k úkrytu, natož snědku.
Dlouho jsem přemýšlel, co napsat na závěr. Zda existuje nějaké konsensuální vyústění... Neexistuje. Proč? Sázím také a jsem v tom namočený. Chvíli to beru s nadhledem, chvíli se do toho zakousnu jako vlčák. Výsadby chápu jako ochranář, který má rád stepi, louky, stráně, a ví, že dřeviny jsou někdy zlo.
Jsem velkým podporovatelem agrolesnictví, který cítí, že do krajiny je potřeba dávat investice v podobě stromů i keřů. Byly však doby, kdy jsem měl snahu maximálně zalesňovat a připadalo mi to hrozně cool. Ty doby jsou ale tytam. Můj postoj seskládaný ze zkušeností a klepanců přes prsty zcela jasně praví – někdy méně znamená více.
Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o Přírodu Rezekvítku
Fotogalerie:
