Okna invazí dokořán - Likvidace invazních rostlin

Od teorie invazních druhů se dostávám k praxi. Kromě mapování a monitoringu (sledování) tu máme zásadní věc – likvidaci. Úplně na úvod musím říct zásadní pravidlo – zabýváme těmi nejhoršími druhy, které řešíme urgentně, pak těmi méně nebezpečnými. Nejlepší je k tomu využívat kategorie dle Černého, šedého a varovného seznamu nepůvodních druhů (Pergl et al. 2016). Znamená to, že dáme přednost bolševníku před likvidací zlatobýlu kanadského nebo norkovi před karasem. Dokonce akát můžeme i tolerovat, naopak přísná likvidace je nutné třeba v chráněných územích. Takovému přístupu, kdy neničíme vždycky, říkáme diferencovaný či stratifikovaný přístup.

Rozdělení likvidací

• redukce – postupné snižování počtu jedinců s cílem maximálně minimalizovat populaci
• regulace – udržování stávajícího stavu tak, aby nedošlo k šíření
• eliminace (likvidace) – obecně odstraňování, vede ke snížení škodlivosti a rizika
• izolace – izolování ohniska, aby nedocházelo k dalšímu rozšiřování populace
• eradikace – vymýcení z daného území, platí u nejškodlivějších druhů (bolševník, klejicha)

K samotná metoda likvidace je ožehavé téma. Každá metoda by měla být správně zacílena a hlavně by měla být účinná. Nejhorší je, když se volí vytloukání klínu klínem. Krásně je tato marná snaha popsána v povídce Jaroslava Haška: Aféra s křečkem. Avšak likvidaci invazních živočichů si nechme napříště a začneme u rostlin.

Metody a přístupy
K likvidaci invazních druhů existuje několik metodik. Ucelená metodika je Likvidace vybraných invazních druhů rostlin, kterou vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. V tuto chvíli se chystá aktualizace a brzy bude dostupná nová verze. Postupy likvidace jsou popsány v zásadách regulace. V roce 2022 vydal ČSOP ONYX přehledný letáček k likvidaci. Zatím nepublikovaný je materiál, který jsem sepsal a stále aktualizuji. V neposlední řadě bych rád zmínil Ochranářskou příručku, kterou píše Robert Stejskal ze Správy Národního parku Podyjí. 

Kromě toho, že bychom měli třídit druhy podle jejich invazivnosti (psali jsem o tom v předminule), je důležitá růstová forma, která je dána délkou života rostliny a jejich orgánů. Ve zjednodušené verzi jsou tyto formy:

Typy likvidací
V posledním sloupečku tabulky výše uvádím tři typy likvidace – mechanická, chemická a kombinovaná mechanicko-chemická. 

Do mechanických metod patří: sečení, vyrývání, vytrhávání, odstranění květenství a pastva (někdy se bere jako biologická metoda). Do chemických metod patří postřik herbicidu na list, potírání listů nebo injektování herbicidu do stonku. Mechanicko-chemické metody obsahují: kácení/uříznutí/ucvaknutí s následným zatření řezné plochy herbicidem, injektáž kmene s aplikací herbicidu do vytvořené díry, sloupání kůry kmene, natření vytvořené rány herbicidem, záseky speciální sekyrou.
V minulosti se používaly metody, které se hojně využívaly, ale jejich účinnost byl nízká a pracnost vysoká. Dalo by se to přirovnat k parním lokomotivám – táhly, byly krásné, ale spotřebovaly velké množství uhlí, měly spousty popela, potřeboval hektolitry vody a výkonnostně se nedaly měřit s motorovými a elektrickými lokomotivami. Kupříkladu kroužkování kmene je relativně účinná, ale sekat nebo dělat tangenciální řezy motorovou pilou je velmi náročné. Řez dřevin na vysoký pařez se taky neosvědčil, protože úspěšnost byla 50 : 50. Když se neaplikoval herbicid, docházelo i několik po pokácení k obrůstání pahýlu a každoroční vylamování nepomáhalo. Když se provedlo zatření vysokého pařezu, došlo k usmrcení pahýlu, ale probudily se kořenové výmladky (výstřelky). Dříve se dalo setkat i s tzv. igelitováním, kdy se očekávalo, že se pahýl udusí. Zkoušelo se i vypalování. Bohužel si leckdo neuvědomil, že mnoho druhů invazních rostlin jsou pyrofyty, které milují oheň a po požáru ještě více rostou nebo klíčí.
Často se setkávám s tím, že metody jsou špatně voleny. Každá rostlina má své „potřeby“ a strategie. Platí, že bychom měli v prvé řadě volit mechanické metody až pak chemické metody. Bohužel mnohé druhy umí odolávat mechanickému odstranění. Většinou se u nich projeví obranná reakce a reagují třeba masivním obrůstání.
Ještě jsem zapomněl na alternativu – biologickém metody. Tam můžeme počítat i pastvu. Někde má skvělé účinky. To se týká těch méně nebezpečných druhů. Třeba slovenští kolegové z Bratislavské ochranářské sdružení (BROZ) mají vycvičené ovečky a oslíky (somáre) k likvidaci zlatobýlů. BROZka také zkouší již několik let houbu Verticillium nonalfafae, která umí hubit pajasan žláznatý. Dokonce se roztok s názvem Ailantex od letoška prodává i v ČR.

Pár příkladů

• Nebezpečnou ambrozii lze zlikvidovat vytržením nebo sečením. Nastává občas problém, pokud se zatrhne nebo poseče příliš vysoko, tak znovu obrazí a jde do květu. Proto jsou důležité kontroly. Při masivním výskytu je vhodnější použití selektivního herbicidu (reaguje pouze na dvouděložné rostliny).
• Bolševník je trvalka, která když vykvete, odumírá. Problém nastává, když se proveden nesprávná likvidace. Posekání není jistota a spíše dochází k potlačení nikoliv likvidaci. Někdy se preferuje vyrývání, resp. přerušování kořenů. To však platí u mladých rostlin. V momentě, kdy jde bolševník do květu, je zbytečné stříkat a musí urgentně odstranit květenství, aby se dále nešířil. Problém je s fytotoxicitou, kdy po potřísnění může dojít k ošklivým popáleninám. Proto doporučuji opět aplikaci selektivního herbicidu na rostliny, které ještě nekvetou. Někdy se doporučuju pro likvidace pastva. A) jedná se spíše o regulaci, B) i zvířata – ovce, kozy, si mohou celkem hezky poleptat čumáky i pusy (sám jsem okusil a dutinu ústní jsem měl půl dne paralyzovanou a půl dne v jednom ohni). Proto mě berou všichni čerti, když někdo týrá zvířata takovým způsobem.
• Lupinu čili bob likvidujeme a budeme likvidovat skoro dvacet let na Medláneckých kopcích. Prozkoušelo se všelicos – od vyrývání (kořeny má hluboké několik metrů), vytrhávání (kořeny má hluboké několik metrů), sečení (problém se jen oddaluje), useknutí a zatření řezné plochy (vhodné pro hromadné akce), postřik na list (největší jistota). Tady se ukazuje trošku změna, kdy mnohem lepší je použití totálního herbicidu, který je mnohem účinnější než selektivní. Platí – pokud je plocha velká, je lepší selektivní prostředek, při bodové výskytu je totální herbicid lepší. U klonálních rostlin je doslova šílenostní strategie.
• Klejichu musíme likvidovat pouze a jedině totálním herbicidem. Sečení je opět pouze regulace. Navíc sečením rostlinu stimulujeme, aby odnožovala. Pastva je neúčinná, neboť klejicha obsahuje latex, který zalepuje ovčí hubičky. Pokud je klejicha na velké ploše (známe až devíti hektarový porost), lze nejdříve použít selektivní herbicid a pro dočištění provést postřik totálním herbicidem.
• Zvláštní postavení mají křídlatky, které jsou asi jedny z nejvíce infekčních invazních rostlin. Stačí malá tříska, list, kořínek a křídlatky znova obrazí. Metoda posekat–postříkat–posekat je pošetilá. Vždy by měl být postup postřik–odstranění odumřelé biomasy–kontrolní postřik. V blízkosti vody lze provést injektování. Používají se buď drahé aplikátory nebo obyčejná marinovací jehla na maso. Pastva je možná, ale s rezervou. Křídlatka zvířatům chutná, zvláště pak mladé výhonky, které se dokonce dříve konzumovali pod názvem „falešný“ chřest. Bohužel u pastvy je problém, že zvířata mohou roznášet kusy křídlatky po pastvině a tím se pohybujeme v začarovaném kruhu.
• Naproti tomu likvidace kanadských zlatobýlů a astřiček je procházka mechanickým sadem. Kupodivu stačí vytrhávání nebo sečení. Do tří let není památky po těchto druzích a nemusí se použít ani mililitr herbicidu. Stejně jdou řešit severoamerické astry.
• Zvláštní postavení mají dřeviny. Podle likvidace je můžeme dělit na jehličnany a listnáče a vývojové fáze (výmladky, nálety, vzrostlý jedinci, dospělí jedinci). U jehličnanů (především borovice vejmutovka a borovice černá) je likvidace téměř jednoduchá, neboť jehličnany nezmlazují kořenově ani pařezinově. Jestliže dřevinu utneme, není potřeba ani zatírat herbicidem. Ovšem řez musí být co nejníže k zemi a nesmí na pařezu zástav jakákoliv větévka.
• U listnáčů herbicidy musím používat. Vím, že občas můžeme přimhouřit očko před střemchou pozdní nebo dubem červeným. Jenže sami jste možná viděli, jak umí zmlazovat obyčejný, jeden z našich původních dubů. A co potom červený dub, který je invazivní. Takže i taky platí, mazat, stříkat a dokonce i vrtat.
• Vrtání je jedna z posledních metod – kdy se cíleně usmrtí stojící jedinec a odstraňuje se pouzesuchý výhon nebo kmen. Výhodou této metody okamžité usmrcení (úspěšnost 80–90 %). Když navrtáme olistěný strom, máme možnost vidět postupnou defoliaci. Pokud nezabrala první dávka, aplikace se opakuje do již vyvrtaných děr nebo sloupaných ran. Nejen že odumře nadzemní část, ale dávka dokáže zahubit kořenový systém, takže nic nezmlazuje.
• Za drastickou metodu se považuje postřik na list. Ale nevěřili byste, jak je to účinná metoda. Přes listy se dostane účinná látka až ke kořenů, které hynou. Aby se předcházelo větším škodám, dává se optimální koncentrace s přídavkem smáčedla, používají se protiúletové trysky a kornouty proti nežádoucím postřiku mimo plochu a samozřejmě se upřednostňují selektivní herbicidy před totálními.
• Před časem kroutil hlavou jeden kolega ochranář nad novými postupy i postupy dávno přešlými. Uznává totiž starou dobrý řez na pařez s aplikací herbicidu na řeznou plochu. Ruku na srdce a salut na čelo, tato metoda pořád zabírá. Na Rezekvítku pořád aplikujeme tuto metodu. Jedná se například o souvislé akátové zmlazení vyšší jak 1,5 m nebo plochy s citlivým režimem. Dospělé stromy především akátu a pajasanu ale ošetřujeme injektáží.

Pár rad na závěr
Likvidace invazních rostlin není jednoduchá; sami uvidíte, že ještě horší jsou živočichové, o kterých se budeme bavit příště. Kdekdo přistupuje k likvidaci liknavě a myslí, že to je nějaká hračka, legrace nebo banalita. Už jsem měl možnost vidět, co dokážou invazní druhy a co se stane, když se zásah udělá špatně.

Jako totální nonsens vidím v nepoužívání herbicidů tam, kde je to nezbytné. Stejně tak případ, kdy se zbytečně stříká. Na pajasan se musí VŽDY s chemií, jinak to nejde. Naopak zlatobýly jdou krásně ničit trháním nebo sečí. Chce to ale svůj čas. U chemie je efekt takřka hned, u mechanických postupu to trvá.
Velký problém je odmítání herbicidů. Věřte, že kdybych je nemusel používat, tak je nepoužívám. Z praktického hlediska: smrdí, lepí a jsou drahé. Zvláštní kategorií je odmítání určité účinné látky. Záměrně její název vynechám. Z praktického hlediska ji používáme proto, že je levná, účinná a hlavně za pár týdnů na vypálené místo se vrací vegetace. U jiných prostředků bojujeme s neúčinností, extrémní drahotou a totálním umrtvením ošetření plochy na několik let. Navíc, jiné účinné látky jsou stejně podezřelé z karcinogenity jako prvně zmíněná látky. Inu, vyber si.
Účinnost také souvisí s množstvím dávek. U první látky, kterou nejčastěji používáme, je výsledek s úspěšností 90–100 %. Kdežto u jiných látek je to 40–50 %. V případně nezdaru musíme aplikovat znova. Čili dvojnásobná kontaminace ošetřeného místa.
Občas se vyrojí novinky na poli biologických prostředků, například na bázi kyselina pelargonové, výluhu z feferonek nebo derivátu z kokosového oleje. Jsou to ale výstřely do tmy. Mohou třeba fungovat nacitlivé plevele, ale na invazních druhy jsou krátké.
Patrně nejhorší je na tom to, že nejúčinnější látku je tendence zakázat. Ale rozhodně plakat nebudeme nad rozlitým mlékem; jen s úctou vzpomínat, možná občas zapálíme svíčku. Vždy se ale najde náhrada. Je však otázka, jestli bude tak bezpečná s poměrně rychlým poločasem rozpadu? Namísto toho, jak regulovat používání, budeme zakazovat a vytloukat klín klínem, což je u invazek to nejhorší.

Fotogalerie: