Úvod   >   Blog
Úvod   >   Blog

Okna invazí dokořán - Ošemetná likvidace inv. živočichů

Likvidace (stejně tak regulace či eradikace) invazních živočichů není tak jednoduchá a přímočará jako u rostlinných druhů. Máme tu plejádu roztodivných druhů živočichů – roztoč kleštík včelí způsobuje vážnou nemoc včel, severoameričtí raci přenášejí račí mor, sršeň asijská je nebezpečná pro včely i pro člověka, želva nádherná je dravá stejně jako norek americký. Jsou to zvířata různých řádů, velikostí, strategií a biotopů.

 

Všude doporučovanou metodou likvidace invazních živočichů je prevence, na které vše stojí a s ní to také padá. Setkávám se často s tím, že jedinou popisovanou metodou je pouze předcházení. Jenže i přes sebemenší opatrnost může pár jedinců překonat bariéru a dál se šířit. Není to tedy s tou prevencí tak jedoduché, jak se zdá.
Jestliže se stane, že invazní zvíře unikne do volné přírody, máme na výběr ho omezovat (eliminovat), regulovat či přímo eradikovat (mýtit). Často jsou ale tyto metody kontroverzní a vyžadují přímou akci. Proto se o nich moc nemluví, protože se jedná přece jen o zvířata, organismy vyšších řádů, která se usmrcují (utrácejí).
Věřte či ne, spousta ochranářů volí likvidaci jako poslední možnost. Navíc metodiky nejsou zcela ujasněné, často operují s prevencí nebo odkazem, že ve Francii či Itálii něco zkusili. Možná jde i o to, že o prevenci se mluví líp.

 

Jak to tedy je?
Prvním stupněm likvidace jsou mechanické zábrany. Můžeme používat klece, česle, prahy, sítě, jednocestná dvířka, které najdeme na vpustích, nátocích nebo výpustích. S bariérami se setkáváme často na vodních prvcích. Díky tomu zabráníme vstupu i omezení zdrojů potravy (některé druhy likvidujeme tím, že je vyhladovíme nebo je necháme „na suchu“). Zdroje můžeme omezit právě i u vodních ploch, které můžeme vypustit. Ale není problém na nějakou dobu omezit vodu i v korytě. U rybníků se nejčastěji jedná o vypuštění, vhodné je pak jejich letnění, kdy jsou vypuštěny na několik měsíců. Podle zkušeností zabírá i chemizace v podobě vápnění nebo použití chloridů, které nejsou rizikové pro ostatní organismy ve vodním prostředí.
K likvidaci by se dalo říct i to, že se použije „jed“ a je hotovo. Není to daleko od pravdy, protože spousty druhů lze trávit či hubit postřiky. Používají se i pesticidy nebo plynování nor. Všude, kde se používá chemie, mohou být však značné vedlejší efekty. Platí to při likvidaci rostlin i živočichů. Při použití chemických prostředků mohou být zasaženy i jiné druhy, především ty původní. Proto chemické metody řadíme do necílových metod.
Do necílových metod často řadíme i ty biologické (opravdu není vyloučeno a hlavně odzkoušeno, že to funguje). Při nich se používají patogeny, paraziti či predátoři. Invazní druhy ryb lze potlačit vysazením okouna či candáta. Právě v tomto odstavci se vrátím k minule uvedené povídce Jaroslava Haška Aféra s křečkem, kde je ukázka, jak to může dopadnout. Určitě si ji poslechněte.

 

Nehumánně humánně
Přímými akcemi likvidace invazních druhů jsou odstřely, odlovy, sbírání snůšek (ptáci, želvy) či různé sterilizace (například u raků). Při těchto metodách se dostáváme do přímého kontaktu s živočichy. Zároveň jde o cílenou likvidaci, neboť vždy víme, na co míříme nebo co jsme polapili.

Humánní metodou jsou odstřely. Lze tím řešit především savce, ptáky, dokonce želvy nádherné nebo invazní skokany volské. Nevýhodnou je, že na zvíře je potřeba čekat, a pak pálit. Zvíře je usmrceno okamžitě, sebráno a odvezeno do kafilérie. Horší je, když čekáme na zvíře týden a ono nic.
Protože jsou odstřely časově náročné, existují například v Německu profesionální lovci, kteří se zabývají lovem problematických druhů a jsou placeni za čas. Řešením je i zástřelné, kdy se za každý zastřelený kus může dostat určitý finanční obnos.
Další metodou je odchyt pomocí různých pastí, pastiček, sklopců, vrší, košů apod. Nepoužívají se oka, železa nebo lepové pasti, kde se zvíře utrápí k smrti. Správný postup je přilákat zvíře do sklopce, kde se chytí. Chycené zvíře se humánní metodou usmrtí neboli utratí. To spočívá ve zplynění pomocí oxidu uhličitého nebo uhelnatého.
Mezi odlovy patří i rybolov pomocí výlovu (klasický na udici postrádá smysl), zátahem nebo elektrickým agregátem. Některé druhy jdou sbírat ručně (přímo nebo omráčením elektrickým proudem). Likvidovat se dají i vejce. Novou výzvou bude příchod sršně asijské. Jedna z metod likvidace je odstraňování celých hnízd (chemicky i mechanicky). Náročnou metodou jsou různé kastrace například raků; jedná se však spíše o experiment než účinnou zbraň.
Paradoxně usmrcujícím metodám se říká metody invazivní. Bohužel takový přístup bude nutný a smrti vystavovat „živáčky“ budeme muset. Celkově bude potřeba se zasadit o změnu vnímání přírody. Invazní druhy (zavlečené, geograficky nepůvodní) jsou hrozbou a budou zásadně (snad i fatálně) měnit původní ekosystémy. Ať už je to vytlačováním původní fauny, tak vlivem na přirozenou floru, člověka a jeho zdraví a peněženku. Opět se dostáváme do střetu, kdy si člověk hraje na pána tvorstva. V  tomto případě je to však nutnost, aby se napravily škody lidí jiných.


Fotogalerie: