Stále více mě fascinují některé pojmy, se kterými se setkávám v praxi. Společné mají, že se týkají krajiny a ochrany přírody a mají předponu za-. Několik těchto málo slovíček bych rád vypíchnul a v několika dalších KomuNikách okomentoval. Prvním z nich je "zavčelení".
Zavčelení je čím dál více řešeným tématem z hlediska ochrany včel a rostoucímu zájmu o včelaření. Samotná definice (tedy, co to je) je nejednoznačná. Jde o počet včelstev (společenstvo včel v jednom úlu) na jednotku plochy – obvykle na jeden hektar nebo kilometr čtvereční v určitém území (katastrální území, okres či kraj).
Podle studie „Monitoring úspěšnosti zimování včelstev v České republice“ (https://www.coloss.cz/story/) Česká republika patří k jedněm z nejvíce zavčelených zemí Evropy. Na jeden kilometr čtvereční je zde umístěno v průměru 8 včelstev. V rámci tohoto výzkumu byla analyzována včelstva v letech 2015 až 2020. Zvídaví čtenáři jistě kouknou na web. Těm, kteří nemají čas číst, jsem vybral pár příkladů z roku 2020. Nejvíce zavčeleným katastrálním územím v Brně jsou Bohunice (47,1 včelstev na km2), vysoké číslo má Jundrov (36,9) nebo Holásky (30,6). Zajímavé číslo má území Brno Město (28,5), Černovice jsou slabší průměr (8,1). Blízké Nebovidy u Brna mají třeba 47,1 včelstev na 1 km2. Šumice, odkud pocházím, jsou také nečekaná slabota (10,9). Kousek od Šumic ale leží téměř zaniklá obec Maršov, kde mají 84,7. Přes kopec je místní část obce Bílovice – Včelary, kde je číslo 91,7 včelstev na kilometr čtvereční.
Úbytky včel?
Počty včelstev nejsou v rámci ČR rovnoměrné. Na webu o monitorování včelstev se dočtete o nejméně a nejvíce zavčeleném regionu. Uveden je také jeden komentář: Vysoká hustota zavčelení má pozitivní vliv na dostatečné opylení hospodářských i divokých plodin, na druhou stranu ale také vede ke zvýšenému riziku přenosu nemocí mezi včelstvy. S tímto rizikem musejí včelaři počítat hlavně v létě, kdy může gradovat napadení včelstev parazitickým roztočem Varroa destructor. Připomínám jen, že Varroa je kleštík zhoubný, který je uveden v invazním seznamu (tzv. Black-listu) na předních místech druhů s největším rizikem.
Nebezpečím pro včely mohou být i další viry a bakterie. Strach měl dokonce i neznámý včelař z vlh pestrých („moravských papoušků“), které jsou známé jako žrouti včel. Proto neváhal a pomstil se jim tak, že zalepil nory i s vajíčky a vylíhlými mláďaty montážní pěnou (reportáž zde).
Ohrožením pro včely mohou být chemické postřiky, obecně pesticidy. Přímé ohrožení jsou insekticidy. Nedávno byly zakázány tzv. neonikotinoidy, které poškozovaly včely i různá vývojová stádia. Velký problém řešíme u porostů bohatě kvetoucích invazních druhů, které potřebujeme ošetřit. V herbicidech je obsaženo smáčedlo, které má za úkol lepší vstřebávání účinné látky. Jestli postříkáme klejichu v květu a zároveň pasoucí se včely, je to fatální pro oba druhy. U klejichy je to dobře, u včel špatně. Postřik, když jsou přítomny včely, neprovádíme. Především se řídíme zákonem o rostlinolékařské péči č. 326/2004 Sb. (§ 51) a vyhláškou 327/2012 Sb. o ochraně včel (…) při použití přípravků na ochranu rostlin.
Nadbytky včel
Jak zpívá kapela NůŽ v písni Včely: „V dálce vidíme květy // a na květech včely // které mají tu zvláštní vlastnost, že jsou užitečné.“ O pozitivech včel není sporu. Ovšem druhou stranu mince můžeme popsat slovy doc. Roberta Tropka, který se opylovateli zabývá: „včely přeceňujeme“.
Včely mají také tu zvláštní vlastnost, že jsou více či méně agresivní a svou pilnou prací z daného prostoru vytláčí ostatní opylovatele. To je první problém. Druhý oříšek je v tom, že včely svým usilovným sběrem pylu a nektaru ničí květy (rozkousávají, provrtávají, dokonce je trhají) až tak, že nezbyde na ostatní (zároveň často zničí pestík, z kterého se pak nevyvine plod). Třetím nešvarem je, že včely neopylují všechny druhy květin. Proto když jsou v dané lokalitě potlačeni nebo z lokality přímo vytlačeni ostatní opylovači (čmeláci, motýli, pestřenky, samotářky), nejsou pak opyleny druhy, které včely nerady.
Problematika a přeceňování včel je spletitá a vydala by na delší článek. Proto doporučuji pro hlubší získání informací přečíst si výše uvedený rozhovor a také zhlédnut přednášky doc. Tropka. Kromě toho, že budete koukat a poslouchat s otevřenou pusou, dozvíte se mnoho dalšího. Třeba i to, že umisťování včelstev v blízkosti zvláště chráněných územích a jejich ochranných pásem je nežádoucí a jedná se prakticky o intenzivní (zemědělské) hospodaření, což je v rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny.
Nic se by se nemělo přehánět – ať už početně nebo tak, že budeme cpát včely na všechny střechy světa. Je to jako se dřevinami. Někde je citelně potřebujeme, například na dlouhých širých lánech, někde je stromu až moc a jejich další a další sázení na místa, kde jich je už moc, hraničí s obsesí nebo drzým kalkulem.
Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o Přírodu Rezekvítku
Fotogalerie:
