Invazní druhy patří čím dál víc do hledáčku vědců a výzkumníků. Fascinují nejen systematiky, ale také ekology. Dokonce máme odnož ekologie – ekologie invazí.
Špičkou naší invazní vědy je Oddělení ekologie invazí, které funguje při Botanickém ústavu Akademie věd ČR. Vedoucím oddělení je prof. Petr Pyšek, který patří mezi přední světové odborníky na invaze. Každoročně si drží status jednoho z nejvíce citovaných vědců u nás. V roce 2022 se stal laureátem prestižní ceny Česká hlava, která je udělována pro nejlepší vědce v ČR. Díky Petru Pyškovi je ČR známá jako velmoc ve výzkumu invazí.
Z Průhonic, kde oddělní Ekologie invazí sídlí, pochází další odborníci, jako je Jan Pergl, Kateřina Štajerová nebo Jiří Sádlo. Ale není to jen „botaňák“. Pod vedením doc. Berchové působí na České zemědělské univerzitě další invazní tým. V Brně na Masarykově univerzitě se invazím věnuje skupina prof. Chytrého a doc. Lososové.
Nesmíme také zapomínat na výzkum živočichů, neboť výše uvedené týmy jsou rostlináři. Invazemi bezobratlých se zabývá autor aplikace Najdije Jiří Skuhrovec. Odborníkem na invazní raky je kupříkladu Adam Petrusek z Univerzity Karlovy. Rybí invaze zkoumá tým Pavla Jurajdy. V Brně na Mendelově univerzitě se invazímu hmyzu věnuje prof. Laštůvka.
Praktickými otázkami likvidace invazních druhů se zabývá několik skupin. Často se točí kolem národních parků – v Českém Švýcarsku, v Krkonoších nebo v Podyjí, kde působí Robert Stejskal, kterého známe už z předchozích článků o invazích. V neposlední řadě je to náš širší ochranářský tým, který jsme nazvali „Eradikační skupina jižní Morava“.
O čem to je?
Výzkum invazí spočívá především ve zmapování konkrétních druhů. Sleduje se jejich chování, šíření, rozmnožování, zkoumají se různé životní projevy a reakce. Především se srovnává. Data se získávají vždy z více lokalit. Porovnává se výskyt v různých nadmořských výškách, v Čechách x na Moravě, v suchu či mokru, na vápenci nebo žule, v hnoji i na písku. Důležité je pak monitorování invazí v zahraničí – ať z pohledu invazivnosti nebo poznávání původních biotopů, kde jsou dané druhy doma.
Praktická úroveň hledá možnosti efektivní a účinné likvidace. Na některý druh nefunguje nic jiného než prostředek ABC, na jiný zas prostředek XYZ. Řeší se možnosti snížení koncentrace za pomoci přidání smáčedla. Testují se biologické preparáty. Někde funguje pouhé sečení a není nutné hned používat chemii. Všechno je potřeba ověřovat a sledovat. Často jsou to různé zlepšováky, o kterých bohužel nestíháme publikovat v impaktovaných časopisech. Alespoň se promítají naše vychytávky a pozorování do různých metodik a standardů.
Stále co objevovat
Výzkum invazí patří mezi ty z mladších oborů ekologie a v budoucnu se bude čím dál více rozvíjet. Se změnou klimatu a vinou globalizace k nám putují různé nepůvodní druhy, které se mnohdy stávají invazními. Je řada skupin organismů, které nejsou z hlediska ekologie nebo biologie invazí ještě popsány.
Invazím je opravdu nutné věnovat pozornost. Podle zprávy Mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby z roku 2019 patří invaze mezi pět největšího ohrožení biologické rozmanitosti druhů, stanovišť i procesů. Čím dál větší problém je i s ekonomickou stránkou vlivu invazí, kdy podle letošní zprávy OSN působí invazní druhy škody kolem 9,4 bilionu korun za pouhý rok. Na obou zprávách se mimo jiné podílel i tým Petra Pyška.
Mohlo by se zdát, že se všechno točí kolem Pyška. A ona je to pravda. Dokonce je spjatý i s Rezekvítkem. V roce 2001 společně s Lubošem Tichým uspořádali publikaci Rostlinné invaze. Před několika lety vyšlo u příležitosti životního jubilea prof. Pyška tematické číslo časopisu Živa. Letos v září proběhlo První neformální setkání k invazím v ČR, kde se setkali odborníci na slovo vzatí a měli možnost představit něco ze svých činností. Sešli se tu nejen vědci, ale i praktici. Výstupem setkání je sborníček, kam i naše skupina přispěla svou troškou do mlýna.
Fotogalerie:
