Úvod   >   Blog
Úvod   >   Blog

Invazní druhy: 3× netýkavka

Rádi bychom vám představili dva další druhy invazních rostlin. Jsou z jednoho rodu – netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) a malokvětá (Impatiens parviflora). Oba druhy jsou nepůvodní a považujeme je za invazní neofyty. Bát se jich však nemusíme, nic se na nás nevalí, byť netýkavka žláznatá patří mezi druhy figurující na unijním seznamu a měli bychom proti ní nějak systematicky a smysluplně bojovat.

 

Invazní netýkavky se často pletou. Abychom si v tom udělali pořádek, udělal jsem si rešerši. Ty zásadní rozdíly jsem shrnul v následující tabulce.

 

 

Netýkavka žláznatá

Netýkavka malokvětá

Výška rostliny

1–3 m

0,3–1 m

Kvete

srpen–říjen

červen–září

Barva květu

bílá, růžová, červenofialová

žlutá

Geografický původ

Himaláje

mongolská část Sibiře

Rok zplanění

1896

1870

Biotop

břehy vodních toků, rákosiny, mokřadní křoviny

lužní i suťové lesy, dubohabřiny

 

Ačkoliv se jedná o dva stejné rody, druhy jsou rozdílné výškou, barvou, biotopem i dokonce původem. Společné mají to, že jsou invazní a tropí občas neplechu. Netýkavka žláznatá je škodlivá tím, že vytváří velké množství biomasy. Kromě toho, že zastiňuje ostatní vegetaci, vytváří překážky na březích vodních toků a snižuje průtočnost v případě vyšší hladiny. Na jednu stranu to může být (paradoxně) vítané jako nástroj pro zadržování vody. Na druhou stranu může taková retence napáchat škody na majetcích či úrodě. Problém je, že silně zarostlé břehy jsou nepřístupnou džunglí a že se netýkavka obdivuhodně rychle šíří po proudu toku (za rok to mohu být stovky metrů až celé kilometry).

U netýkavky malokvěté je záludnost v tom, že zarůstá lesní světliny a světlé lesy. Nejdříve jsou to dvě tři rostlinky, ale za několik let je ve výsledku této netýkavky plný les. Při větším množství stíní ostatním druhům, konkurenčně slabší druhy mají smůlu a přechází do ilegality. Pozor ale, není stín jako stín. V lesním prostředí potřebují rostliny jiný typ stínu než v otevřeném prostoru – na louce nebo na pláži. Proto může být stín ve stínu pro mnohé světlomilné druhy skutečně fatální.

Z těchto dvou druhů je horší asi netýkavka žláznatá. Důkazem je to, že se objevuje na unijním seznamu invazních druhů. Určitě se nedá srovnávat s takovou ulepenou klejichou či nenasytným pajasanem; nebo i akátem, který (paradoxně) na seznamu není. Pravdou zůstává, že náklady na netýkavku žláznatou jsou nemalé, a proto se na seznamu možná objevuje.

Likvidace u obou netýkavek je stejná. Pokud se jedná o menší plochu (cca do 100 m2), lze je trhat i s kořeny. Na větších plochách je rychlejší obyčejné sečení nebo pastva. Zásadní je, aby se sekalo/trhalo/páslo ještě před květem. Chemické metody jsou zbytečné, stačí opravdu to jemná mechanika.

U nás se setkáme i s původní, hodnou netýkavkou nedůtklivou (Impatiens noli-tangere). Je stejně vysoká jako netýkavka malokvětá. Stejnou má i barvu květu. Ovšem květ netýkavky nedůtklivé je nápadně velký. Člověk by si myslel, že je to žlutá netýkavka žláznatá. Jenže ona roste v lese, nikoliv u potoka, výškově je menší (asi půl metru) a květy jsou žluté. Člověk by se z těch 2+1 netýkavek zbláznil.


Fotogalerie: