Rád se zabývám historií těch území, o které se na Rezekvítku staráme. Asi nejvíc informací mám z vyprávění pamětníků, ze starých fotografií a map. Už vloni jsem psal o fotbalovém hřišti na Kamenném vrchu. Tentokrát mi do oka padla Obřanská stráň.
Celá historie Obřanské stráně (též Obřanky nebo také Pláňavy) je spletitá a vydala by na ještě jeden zvláštní článek. Podoba celého místa se mnohokrát a radikálně změnila. Dokonce se při předposlední úpravě místa uvažovalo o zbourání tunelu a vytvoření zářezu. Tím hrozila poměrně velká zkáza velmi cenného kavylového území s konikleci. Většina událostí je poměrně hezky zahrnuta na mapách, ale také na fotkách. Kdysi mě upoutala fotka, kde je zachycena původní podoba tunelu, který vede pod Obřankou.
Nejzajímavější částí prvního Blanenského (Obřanského) tunelu na trati Brno-Blansko byl patrně empírový portál. Obsahoval římsu s ozdobným vlysem, sedlový štít a pásovou bosáž. Ve stejném stylu je postaven kupříkladu Vítězný oblouk v Paříži. Původní fotografie tunelu si lze prohlédnout zde. Dnešní průčelí je ryze technickým opatřením v podobě unylého tubusu s betonovým nástřikem. Úprava je z 90. let, kdy probíhala rekonstrukce trati. Ještě větší nádech šedi získal tunel po opravách na trati, které skončily na konci loňského roku.
Černé stopy po páře
Původní oblouk stál pod Obřanskou strání od roku 1849 až do roku 1996. Důvodem snětí empírového portálu bylo zavádění elektrické trakce. Do té doby trať sloužila pouze pro lokomotivy poháněné naftou. Do začátku 80. let zde jezdila i pára. Důkazem bylo začouzení v horní části oblouku, které bylo patrné do posledních chvil existence portálu.
Do tehdejšího portálu se elektrické dráty pro pohon lokomotiv nevlézaly a bylo potřeba portál rozebrat. Před tím byly jednotlivé kvádry očíslovány a následně umístěny na nákladní nádraží v Maloměřicích. Několik kamenů se časem objevilo u cyklostezky do Bílovic, naproti Maloměřického lomu. Po osudu kvádrů jsem pátral a podařilo se mi je najít. Část kamenů je skutečně v části nákladového nádraží a jsou v relativně dobré stavu, dokonce jsou stále patrná červená čísla (na uvedených fotografiích jdou vidět čísílka na ještě stojícím vjezdu do tunelu).
Portál byl výjimečný, respektive je stále výjimečný z mnoha důvodů. Je to ukázka toho, jak se v minulosti i při železniční výstavbě dbalo na estetiku. To lze srovnat se současnými stavbami. Z pohledu ochrany přírody se jednalo o unikátní prvek krajinného rázu. Oblouk totiž do svahu Obřanské stráně zapadal a mohlo se zdát, jakoby tam majestátně stál odjakživa. Portál byl toho času označován a vstupní bránu do Moravského krasu nebo také do Moravského Švýcarska.
Hromádka neštěstí na Maloměřické nádraží
Resuscitovat tu „hromadu“ kamení má smysl. Rozhodně je to velký rest vůči historii. Problém je, že kameny stále patří Správě železnic a převod nebo možná i prodej nebude jednoduchý. Další otázkou je, kde by se oblouk mohl vztyčit. Ona to totiž není ledasjaká malá stavba. Průčelí mělo už tenkrát výšku kolem šesti metrů a šířku přes deset metrů. V neposlední řadě to jsou finance na obnovu samotných kvádrů, na kterých se projevil zloděj čas. Naopak problém není s památkovou ochranou. Při revizi v roce 2020 se čistě náhodou zjistilo, že od roku 1987 už není portál chráněný.
Osud portálu je takříkajíc ve hvězdách nebo možná v noční páře starých lokotek. Pokud se nepovede učinit zdárný krok k novému vztyčení portálu, zůstane alespoň těch pár kvádru ve vzpomínkách, na černobílých fotografiích a jako varovná hromádka neštěstí na Maloměřickém nádraží.
Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o Přírodu Rezekvítku
Fotogalerie:
