Při psaní tohoto článku (7. dubna 2024) padl teplotní rekord (30,9 °C), dokonce byl první tropický den. Třešně jsou v plném květu, řepková pole jsou žlutá. Na sociálních sítích se objevilo, že první květen jen v dubnu. Jaro se prakticky vypařilo. O tom už jsem psal před šesti lety a byl jsem spíš k smíchu.
Klima se mění. Můžeme se o tom přít, můžeme relativizovat. Klima se měnilo. Jenže nikdy nebylo tolik ovlivňováno člověkem a nebylo tak proměnlivé. Pokud má být v dubnu patnáct stupňů, jak jsme bývali zvyklí, je to dnes oněch třicet. Má-li pršet, prší dvojnásob. Nemá-li pršet, neprší měsíc ale rovnou měsíce dva. Přísušky přichází už v dubnu, v měsíci, kdy má pršet.
Řešení jsou tucty. Ať už zmírnění emisí skleníkových plynů nebo ozeleňování planety. Co je zelené, umí ochlazovat, stručně řečeno. To je víc než důležité při zmírňování (mitigace) dopadů změny klimatu. Zeleň, kam patří dřeviny a travnaté povrchy, umí vázat oxid uhličitý, což je další benefit.
Dřeviny jsou bezesporu důležité. Ale funkční jsou až v době dospělosti, řekněme od dvaceti let. Vykácíme-li si alej stromů, je to nesmírná škoda, protože bereme účinný nástroj boje; hlavně si bereme stín, které ulice, polní cesty nebo lesy umí zchlazovat. Pokud za alej vysadíme nové stromy, jsou do jen dítka, které jsou neukotvená. V prvních deseti letech se potřebují ujmout a v dalších deseti letech potřebuji dospět, aby odrážely a ukládaly (sekvestrovaly).
Včera už bylo pozdě
Doba je strašně rychlá. Dnes potřebuje vše teď a hned. Jenže co ty stromy nebo keře? Problém je často v lineární myšlení – stromům to trvá, tak nebudeme sázet, uděláme zelené stěny a střechy. Existuje ale paralelní řešení. Klidně můžeme sázet dřeviny, ale zároveň můžeme zatravňovat. Výhoda trávníků je, že zelenou plochu dostaneme celkem rychle – klidně během vegetační sezóny.
Právě zakládání trávníků by mělo být prioritou číslo jedna. Ve městech musíme osázet co nejvíce ploch, které jsou bez zeleně. Ať už to jsou různé vyšlapané pěšiny, rozbrázděné parkoviště, ostrůvky mezi chodníky a silnicemi, ale i zbytečné betonové nebo dlážděné plochy. Právě na ty zpevněné plochy bychom měli klást důraz, protože tam je obrovský potenciál.
Větší plochy ve městě i ve volné krajině můžeme přímo zalučňovat. Znamená to, že do směsi osiva dáváme větší podíl bylin a porosty intenzivně nesečeme (resp. sečeme mozaikovitě). Nesmírnou výhodou takových porostů je i podpora biodiverzity, všech těch opylovatelů, motýlů a jiných breber.
Zalučnit by se mělo co nejvíce orné půdy, která je stejně vesměs vyčerpaná, bez organiky, mykorhizy, edafonu, zhutněná několik let. Nic by se nestalo, kdyby se v jednom okamžiku převedla jedna třetina stávající orné půdy na travní porosty. Zatravňování by mělo být povinně využíváno jako mezistupeň na lesních holinách. Dříve se holiny osévaly směsí žita a kmínu, tak proč by to nešlo i dnes?
10 milionů arů
Zatravnění či přímo trávníky mají jednu nevýhodu – musí se sekat (optimálně shrabat, sklidit a odvézt). Jenže betonové plochy ve městě musíme také udržovat zametáním, odstraňováním biomasy. Pole se musí obhospodařovat, jinak zarostou. Lesní holiny, kde se vysadí dřeviny, je potřeba ožínat. Nic není zadarmo a všechny možnosti jsou si rovny.
Jinak u trávníků a luk převládají pozitiva, která umí zlepšit mikroklima a mohou změnit klima k lepšímu na celé planetě. Proto se nabízí, abychom kromě sázení dřevin zatravňovali a zalučňovali. Korporátní společnosti mohou v rámci PR namísto výsadeb provádět osetí. Třeba se jednou dočkáme, že se budou firmy předhánět nikoliv v počtu vysázených stromů, ale v počtu osetých arů. Možná někoho napadne výzva Oséváme budoucnost – pomozte nám oset 10 milionů arů. Protože i to má smysl, význam a v neposlední řadě okamžitý efekt.
Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o Přírodu Rezekvítku
Pro více informací o klimatické změně doporučujeme shlédnout krátká a výstižná videa Petra Daniše.
Fotogalerie:
