Nastalo jaro a to znamená, že začínají kvést dříny, sněženky, bledule a koniklece. Nejslavnějším místem, kde rostou koniklece, je Kamenný vrch v Brně – Novém Lískovci. Rok, co rok se sem vypravují davy lidí, aby se kochaly zázrakem přírody jménem koniklec velkokvětý v kobercovém vydání.
S touto přírodní anomálií je už desítky let spjatý Rezekvítek – ochranářská organizace, která má na svědomí ochranu konikleců a péči o místní rezervaci. O lokalitu se prakticky starají tři stálí zaměstnanci. Pomocnou ruku podají v letních měsících brigádníci a občas pomohou dobrovolníci. Péče spočívá zejména v údržbě dřevin v rezervaci a sečení travních ploch. Mezi další aktivity patří opravy a natírání plotu kolem rezervace a udržování dřevěných prvků v rezervaci (panelů naučné stezky a laviček). Zvláštní opatření provádíme před kvetením konikleců. To máme většinou hodně napilno, aby vše bylo, jak má být.
Příprava území na nápor návštěvníků je však náročná a často sisyfovská. Před lety jsme na nejrizikovější místa naistalovali zábrany, které upozorňují, aby nikdo nevstupoval do cenných koniklecových ploch. Zábrany jsou pak ještě opatřeny informačními cedulemi upozorňujícími na neukázněné chování. Na každém vstupu je pak umístěna tabulka, která informuje o tom, že ničení konikleců je v rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny a že vstup se psy do oplocené části přírodní rezervace je zakázaný obecně závaznou vyhláškou o pravidlech pro pohyb psů.
V loňském roce jsme ještě přidali cedule varující, že v lesnatých částech hrozí pád stromů. Z organizačního hlediska ještě informujeme městskou policii o zvýšení počtu návštěv rezervace. Tyto aktivity jsou maximum, co můžeme udělat.
Asi se ptáte, proč je to ta sisyfovská práce? Pár příkladů hovoří za své. Před týdnem jsme naistalovali cedulky na zábrany. Do týdne byla polovina utrhaná a naházená v křoví. Abychom upozornili návštěvníky, že v rezervaci jsou jasná pravidla, umístili jsme k osmi vstupům tabulky o ničení konikleců a pohybu psů. Stačil rok, aby lidé tři tabulky přišroubované čtyřmi šrouby utrhli a zahodili neznámo kam. Čtyři tabulky byly poničeny a odsouzeny k výměně. Bez poničení zůstala pouhá jedna tabule. Vloni dokonce během tří dní zmizely tři tabule upozorňující, že hrozí pád stromů. Tragikomické na tom je, že vandal musel překonat dvoumetrové růžové houští a vylézt do čtyř metrů, aby tabuli utrhl. Je to smutné, ale musíme konstatovat, že naše úsilí ve vší dobrotě je systematicky ničeno.
Kdo to všechno financuje?
Na každoroční sečení a drobné úpravy dřevinné vegetace dostáváme od Krajského úřadu Jihomoravského kraje dotaci. Ta pokryje stěží posečení a drobné redukce křovin. Na ostatní aktivity, jako je natírání plotu nebo údržba laviček, peníze nemáme a musíme si je sami sehnat z nejrůznějších dotací a darů. S mnohými pracemi nám pomáhají dobrovolníci, kterých není dostatek k smysluplnému chodu rezervace. Všechny ty cedulky a nápisy, o kterých se píše výše, děláme sami, často ve vlastními volnu a pro dobrý pocit.
Proto nás velmi trápí nejen neutěšený stav s nadměrnou návštěvností, ale i nepochopení lidí. Často jsme obviňování, že s tím nic moc neděláme, dáváme jen nápisy a bereme za to peníze jako Rothschild. V horším případě jsme obviňování i z jakéhosi zneužívání dotací. Pro obraznost citujeme ze skutečného mailu, který přišel od nespokojeného občana, který nám již po léta piše: „Ne nadarmo se říká, že nynější ochranáři přírody, různé tzv. neziskové organizace jsou pouze přisáti na státní penězovody, ale kde je výsledek.“ Jenže opak je pravdou.
Proč koniklece nehlídáte?
Velice rádi bychom obnovili tak zvané koniklecové hlídky, které možná ještě někdo z čtenářů pamatuje z devadesátých let. Dnes se ale situace rapidně změnila. Rezekvítek nemá kapacity na to, aby téměř tři týdny strážil na Kamenném vrchu a hlídal neukázněné návštěvníky. Už teď řadu věcí děláme zdarma a hlídky by byly luxus. Pokud by se našli dobrovolníci, budeme jen rádi. Ale v tomto jsme trošku skeptičtí a v posledních letech se nikdo neozval, že by šel hlídkovat.
Stav oproti letům dávno minulým se obrátil i v tom, že nemáme žádnou pravomoc kárat neukázněné lidi. Se svobodou a nárokem na vlastní názor přichází často agresivita, vulgárnost a ješitnost. Při výtce nás namísto omluvy návštěvníci peskují za špatný stav stromů a rezervace takové. Skutečné pravomoci má jen policie nebo stráž přírody. Bohužel policisté v rezervaci nemohou být pořád a ani si nemohou zřídit v rezervaci základnu. Stráž přírody krajský úřad pro Brno neustanovil.
Před deseti lety jsem měl ambici toho policistu dělat. Vyrobil jsem si průkazku Rezekvítku s fotkou, nasadil vysoké boty a oblekl tričko Rezekvítku. Nejen že jsem byl pro smích, byl jsem naprosto ignorován s dotazem: a vy jste kdo jako? Tyto touhy zachraňovat svět jsem ztratil dávno – cirka po dvou letech mě to přestalo bavit nadobro. Přesto ještě dnes mám slabé záchvěvy naděje a snažím se zabojovat s lidskou hloupostí a dovolím si upozornit fotografa válejícího se v koniklecích, že něco není v pořádku. Řekl bych, že slušná úroveň je tak na dvacet procent, zbytek jsou hrubé a útočné odpovědi. Konflikty jsou na denním
pořádku a v minulosti došlo i na napadení strážníka.
Proč na koniklece upozorňujete v televizi?
Často lidé naráží ještě na jednu věc spojenou s prezentováním konikleců na Kamenném vrchu. Protože jsme organizace, která se věnuje i ekologické výchově osvětě, jsme rádi, že lidé vyjdou do přírody.
V reportážích nezveme a vždy upozorňujeme, aby se lidé chovali slušně, nevstupovali do ploch s konikleci, fotili z cestiček, byli tišší, do rezervace chodili bez psů a odnášeli si veškeré odpadky s sebou. Bohužel redaktoři si zprávu upraví po svém a ve výsledku většinou zazní, že jsou všichni vítáni, ale ten zbytek už neřeknou. Do medií mluvíme, protože rezervaci známe dobře. Pokud nás osloví media, je škoda je odmítnout. Novináři jsou senzacechtiví, když je odmítneme, osloví někoho jiného. V reportáži pak může zaznít něco, co není úplně pravda. Takto máme alespoň trochu media pod kontrolou.
Máte teda řešení?
Chápeme, že současná situace v rezervaci není únosná. Lidí je zkrátka už moc. Jestliže neudržíme návštěvníky na uzdě, může to ve výsledku koniklecům ublížit. Proto už dlouho uvažujeme o opatřeních.
Prvním je naučit obyčejné návštěvníky, aby oni byli těmi „policisty“. O to se pokoušíme každoročně na exkurzích za konikleci. Při procházce sborově napomínáme neukázněné návštěvníky a doufám, že absolventi našich exkurzí budou uvědomělí a začnou upozorňovat, když je něco v nepořádku.
Druhým opatřením je zvýšit hlídky Městské policie i Policie ČR. Je také nezbytné ustanovit stráž přírody, která bude mít možnost pokutovat. Když to nejde po dobrém, musí to jít i formou sankcí, které se musí skutečně ukládat, a nikoliv pouze domlouvat.
Třetí je vytvoření povalových chodníků, které budou usazeny mírně nad terénem a nebude tak docházet k negativnímu sešlapu. Sestoupení mimo chodník bude zakázáno a bude pokutováno.
O dalších opatřeních intenzivně přemýšlíme. Nesmíme být ale příliš idealističtí. Pokud řekneme A, musíme říct i B, což jsou finance. Nikdo nám na takové věci, jako je dřevěný chodník, nedá peníze. Každé opatření vyžaduje úsilí a jednání s úřady. Často se nám stane, že myšlenka nemá konců a na konci je neúspěch. Zlost nás jímá, když si v jisté chvíli uvědomíme, že to děláme celou dobu zadarmo, ve vlastním volnu, nebo v okamžiku, kde nám na jiných územích hoří stejně palčivé problémy.
Prosíme tedy, zanechte předsudků a polemik. Vždy jsme se snažili udělat Kamenný vrch lepším. Třeba se někdy zdálo, že některá opatření nejsou příjemná, ale věřte, víme, co děláme. Mnohaleté zkušenosti z Kamenného vrchu i ostatních lokalit, kde působíme, nás naučily být o pár kroků dopředu. Bohužel vždy nás dožene nějaká nepřízeň. Že je to na Kamenné vrchu neutěšené víme. Nezměníme-li to, bude do té doby nad námi viset pověstný Damoklův meč.
Fotogalerie:
