Pro letošní rok vyhlásil Český svaz ochránců přírody (ČSOP) rostlinou roku koniklec (více zde). K výzvě se přihlásilo několik dalších organizací a Rezekvítek nemohl zůstat pozadu. Chceme této výzvy využít a našim čtenářům rozšířit obzory. Připravujeme tedy sérii článků, které se budou týkat konikleců. Zabývat se budeme například etymologií slova koniklec, co mají a nemají koniklece rády, nebo proč jsou chlupaté. Postupně projdeme i všechny naše původní druhy konikleců, které se v ČR vyskytují.
Výzva ČSOP se netýká jen samotných „chlupáčů“. Cílem je poukázat na to, že je potřeba chránit a rozšiřovat biotopy, kde rostou. Tento přístup směřování ochrany přírody je nesmírně důležitý, protože chránit jen samotné druhy není plnohodnotné. Je potřeba je chránit celé biotopy. Striktně druhová ochrana se dá často popsat příslovím: pro samé stromy nevidíme les. Není to jen ochrana daných rostlin, ale také ptáků či motýlů.
Často dostáváme výtky od jednotlivých odborníků, že to či ono chráníme nedostatečně. Botanici chtějí více sečení, entomologové by raději snad nesekli nic. Praktická ochrana nese to těžké břímě, kdy musí vybalancovat všechny zájmy a zajistit konsensus. Pokud je potřeba chránit konkrétní druh/y, jde se do hloubky a nastaví se záchranné programy lokálního, regionální či republikového rozměru.
To se před pár lety týkalo i koniklece lučního na Kamenném vrchu. Jeho populace pomalu uhasínala. Proto jsme za pět dvanáct provedli potřebné zásahy, jako bylo odklonění cesty, 99% kácení, oplocení, zavedení dvojí seče, výhrab stařiny. Koniklec luční jsme zachránili.
Někdy se používá v podobě ochrany deštníkových (více zde) a vlajkových druhů (více zde). V našem případě je takovou vlajkou naší stáje koniklec velkokvětý. Bez něj a Kamenného vrchu by možná ani nevznikl Rezekvítek...
Fotogalerie:
